Historie socialismu na českém západě


Historie socializmu na českém západě

Popisované události jsou zasazeny do období od sedmdesátých let devatenáctého století až do poloviny století dvacátého.

Po připojení Plzně v roce 1870 k ostatnímu světu železnicí, se stala Plzeň střediskem průmyslu v jihozápadních Čechách. Do města začal pronikat dělnický živel, který silně narušil poklidný konzervativní život měšťanské Plzně. Sociální poměry ve městě vedly dělníky ke spolkovému životu. Socialistické myšlenky byly šířeny ve vzdělávacích spolcích, jejichž založení je datováno do období po roce 1973. V tomto roce byla založena Dělnická beseda . Zakladateli byli pokrokové osobnosti tehdejší Plzně. Některá jména jsou velice zajímavá a bylo by možná dobře potomkům těchto plzeňských občanů jejich předky připomenout : bratři Kosinové, bratři Vacínové, Lukeš, Hrdlička a mnozí další.

Dělnická beseda byla vzdělávacím spolkem a ve svém prvopočátku spolkem nepolitickým. Světové události v roce 1873, krize a burzovní krach, silně ovlivnily sociální postavení dělníků u nás. V Praze vydávané Dělnické listy zanesly do Plzně socialistické myšlenky. Památnou se stala přednáška Josefa Boleslava Pecky ve Vzájemně se podporujícím spolku pro Plzeň a okolí na podzim tohoto roku v hostinci U Dvořáků .

Po této schůzi zajížděli do Plzně kromě již zmíněného Pecky i Zápotocký, Zoula a další. Dělnické schůze se uskutečňovaly mimo místnosti Dělnické besedy na různých místech, i v lesích a na polích v okolí města.

Hornická stávka v plzeňské pánvi urychlila formování socialistického hnutí mezi dělníky. Velký vliv na plzeňské dělnictvo měl redaktor Dělnických listů (v té době vycházely ve Vídni) Josef Hybeš. Aktivním agitátorem byl mladý Jan Mukenšnábl, který pocházel z nedalekého Újezda.

Jan Mukenšnábl byl plzeňskými dělníky delegován v roce 1878 na památný svatomarkétský sjezd do Prahy. Reakcí na ustavení sociálně demokratické strany, bylo zatýkání socialistů, perzekuce jejich rodin a přátel.

Nastalo dlouhé období ilegální činnosti naší strany. Nebyla to lehká doba. Sociální demokraté střídali nuzné příbytky svých rodin s ještě nuznějším prostředím rakousko-uherských kriminálů. Lepší časy nastaly až v době devadesátých let a po přelomu století devatenáctého. I když strana byla legalizována, často byla její činnost narušována policejní zvůlí. Stranické časopisy byly zabavovány cenzory, shromáždění a tábory lidu byly rozháněné policií a četnictvem. Až do ukončení první světové války a ustanovení Československé republiky nebyla naše strana v oblibě u monarchistické vídeňské vlády.

Obliba naší strany u obyvatel Západních Čech vynesla Československé sociální demokracii velké vítězství ve volbách v roce 1897. Celé tři čtvrtiny voličů dalo hlas naší straně!!! Získali jsme svého poslance do říšského sněmu.

V následujících volbách se na našem výsledku projevila zrada části našeho členstva. Vznikla nová strana Národně sociální. Jejich předák byl zvolen za podpory všech opozičních stran mírnou převahou za poslance.

Ale vítězství konkurence nebylo trvalé. Ve volbách v roce 1907 docílila strana velké volební vítězství. Vyhrála volby s více jak 50ti procentní převahou. Zvoleni byli sociální demokraté : Gusta Habrman, Luděk Pik, Antonín Remeš, Karel Forbel a Václav Johanis.

Od této volby, až do konce První republiky, sociální demokracie byla na Plzeňsku díky podpoře voličů, vedoucí politickou silou. Lze si jen přát, aby ČSSD zaujala stejné postavení v Plzeňském kraji, jako v létech největší slávy. Myšlenky a činy našich předků nás k tomu zavazují.

Sociální demokracie byla především stranou dělnickou. Její původní název byl : Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická. Není to přepsání! Skutečně jsme se jmenovali stranou Českoslovanskou . Nebylo ani potuchy o Slovensku, které se nazývalo Horní Uhry . Slovenský národ si nechal ještě hodně dlouho zdát o samostatnosti a národní svébytnosti.

Vždy jsme byli stranou pokrokovou, stranou lidí práce, která svou myšlenkou občanské solidarity byla přitažlivá pro mladé lidi. Průměrný věk zakládajících členů byl 26 let !!

Zásluhou sociálních demokratů bylo zavedeno v tehdejším Rakousku Uhersku všeobecné a rovné volební právo. Byla přijata úprava pracovní doby a řada pokrokových opatření ve prospěch dělníků. Sociální postavení lidí pracujících za mzdu doznalo značného zlepšení.

V historii naší strany byla také některá období, na která neradi vzpomínáme. Strana se dostávala čas od času do vnitrostranického názorového střetu, který vyústil ve dvou případech v hluboký rozkol . Na přelomu století se odštěpila skupina sociálních demokratů, kteří nesouhlasili s myšlenkou internacionalismu, nadnárodního spojenectví sociálně cítících lidí a založili si vlastní stranu : Českou stranu národně sociální .

Ještě horší období sužovalo sociální demokracii ve dvacátých letech minulého století. Část marxistických radikálů pod vlivem ruských bolševiků se nejprve semkli v levicové, bolševické frakci a posléze si založili vlastní stranu, Komunistickou stranu Československa.

Význam obou stran, které vznikly ze ČSSD, postupně opadl a dnes, po dlouhém období komunistické zvůle na našem národě, zůstává jedinou, levicově orientovanou, demokratickou stranou, Česká strana sociálně demokratická.

Průkopníci sociálnědemokratických myšlenek na Plzeňsku:

Antonín Uxa

Bývalý horník z Příkosic u Mirošova. V osmdesátých letech devatenáctého století byl zaměstnán v Nýřanských dolech. Tam aktivně pracoval na šíření socialistických myšlenek mezi dělníky. Byl dobrým organisátorem a dopisovatelem do dělnických časopisů. Za to byl perzekuován častými domovními prohlídkami, soudně vyšetřován a vězněn.

Po předčasném penzionování se sám naučil knihařským pracím a otevřel si živnost v Nýřanech. Roku 1882 byl obžalován a zatčen pro tajné spolčování . V okovech byl odvezen do Prahy a tam odsouzen k dvouměsíčnímu žaláři. Po vykonání trestu byl navždy vypovězen z Prahy i z Nýřan. S podlomeným zdravím se odstěhoval do Příkosic, kde dále inicioval dělnické hnutí na Mirošovsku.

Po silném nachlazení na jedné schůzi onemocněl a 9. listopadu 1894 umírá. V neděli 11. listopadu se konal jeho pohřeb za ohromné účasti dělníků z celého okolí. Na Mirošovsku nebylo ještě nikdy tak velikého pohřbu a nikdo nebyl tak želen, jako upřímný a obětavý Uxa .

Jan Valter

Dělník železničních dílen v Plzni. Byl mluvčím svých spolupracovníků a náležel k nej-starším průkopníkům sociálně demokratických myšlenek. Jako prostý dělník vynikal inteli-gencí a rozvahou. V roce 1885 byl společně s dalšími svými soudruhy zatčen a odvezen do vyšetřovací vazby k zemskému soudu v Praze.

V dělnickém hnutí pracoval neúnavně a byl vždy na pravém místě, když se jednalo o akci ve prospěch dělníků. Agitoval od muže k muži, tajně i veřejně a získával stále nové stoupence.

Správa drah vyvíjela na Valtera stálý nátlak, aby upustil od své činnosti, ale Valter se odstrašit nedal. Zemřel 21. května 1894 ve věku 39 let. Jeho pohřbu 23.května se zúčastnily ohromné davy plzeňských dělníků.

Petr Wolfel

Původem horník z Kladna, který byl propuštěn z práce pro činnost v dělnickém hnutí. Přesídlil na sever do Hrobů, později do Zukmantlu. V roce 1885 byl zatčen, odvezen k trestnímu soudu do Prahy, kde po 13. týdnech byl odsouzen výjimečným senátem na tři měsíce do žaláře. Po vykonání trestu odjel do Vestfálska. Do Čech se vrátil v roce 1889 a usadil se v Dolním Jiřetíně, kde opět aktivně působil mezi horníky. Do Plzně byl přeložen v roce 1895 jako sekretář horníků. Po dvou letech byl přijat do služeb administrace Nové Doby . Horlivě se zúčastnil agitační činnosti a pracoval bez oddechu pro sociální demokracii.

Zákeřná nemoc tuberkulosa byla příčinou jeho smrti v roce 1901. Umírá v Plzni ve stáří 41 let.

Alois Krejčí

Záhy po svém vyučení zámečníkem zapojuje se do dělnického hnutí na Kladensku, odkud také pocházel. Roku 1884 po perzekuci odchází Krejčí ze Mšena, kde pracoval v zá-mečnické dílně a kde se zúčastnil agitace pro sociálně demokratické hnutí, do Kladna. Později odchází do Vídně, kde se stal redaktorem Dělnických Listů , které redigoval až do roku 1894. Roku 1895 nastoupil Krejčí do služeb strany v Plzni jako redaktor Posla a Nové Doby . V Plzni uplatnil své výjimečné agitační, organizátorské a žurnalistické schopnosti, zúčastnil se bojů za práva dělníků a proti klerikalismu. Vynikal bojovností, neústupností a výmluvností. Za svou agitaci ve volbách v roce 1897 v Klatovech byl udán a vězněn v Plzni. Vězení zlomilo jeho zdraví a tuberkulosa ukončila jeho život. 28.prosince 1902 umírá na Kladně v náručí své staré matky. Tam také byl pohřben za veliké účasti dělníků. Na kladenském hřbitově hlásá pomník, že tam leží člověk, který zasvětil svůj život boji za práva dělnické třídy.

Karel Steiner

Byl jedním z prvních, kteří prosazovali myšlenky sociálně demokratické na západě Čech. V osmdesátých letech stál v Plzni s malým kroužkem soudruhů, kteří vykonávali těžkou buditelskou a organizační práci. Věnoval se zejména rozšiřování sociálně demokratického tisku. Pro tuto činnost byl úřady neustále pronásledován. Roku 1884 byl zatčen a držen ve vyšetřovací vazbě u soudu v Plzni. V Praze byl ve vazbě vězněn plných šest měsíců a poté odsouzen ke čtrnácti dnům vězení. Po odpykání trestu byl vypovězen z Prahy a odvezen do Plzně. Vězení jej nezlomilo v jeho přesvědčení. Dále vykonával práci kolportéra Nové Doby . Byl obětavým druhem a dobrou duší strany. Zemřel 19.června 1905. Pohřeb byl vypraven z Pekla za veliké účasti dělníků.

Helena Schneidervinklová

Známá plzeňská řečnice a agitátorka v dělnickém hnutí. Účastnila se většiny schůzí a akcí Sociální demokracie v Plzni. Celou svou duší lpěla Helena na hnutí a věnovala mu všechny své síly. Trpěla zhoubnou chorobou, která jí v posledních letech zabraňovala veřejně vystupovat. V sobotu 10.března roku 1906, v době zápasu za všeobecné právo hlasovací, podlehla zákeřné nemoci. 13.března byl vypraven pohřeb za účasti několika tisíc stoupenců naší strany.

Jan Krajíček

Jeden z prvních průkopníků sociální demokracie v Plzni. Nadšený pracovník v družstvu Dělnický dům . Od prvopočátku se zúčastňoval všech akcí strany. V  Dělnickém družstvu byl po léta pokladníkem. Býval předsedou spolku Pokrok a prvním náčelníkem Dělnické tělocvičné jednoty v Plzni. Do jeho oboru patřilo pořadatelství různých slavností a ještě při výstavě v roce 1909 byl členem výstavního výboru. Až do doby své nemoci byl každodenním návštěvníkem Pekla , bez něhož, jak říkával, nemohl být živ. Byl živnostníkem a měl pevné přesvědčení sociálně demokratické.

Jeho posledním přáním bylo, aby byl odvezen na hřbitov z Pekla . Jeho poslední radostí bylo vědomí, že Peklo je zjištěno a že se nevrátí kruté časy finančních nesnází a horečné aktivity na záchranu Dělnického domu . (Jak velmi se mýlil).

V roce 1912 Jan Krajíček zemřel a jeho přání se splnilo. Pohřeb byl vypraven z Pekla , za účasti hojného počtu stoupenců naší strany.

Jan Mukenšnábl

Byl prvním delegátem na svatomarkétském sjezdu v roce 1878 v Břevnově. Narodil se v Újezdě v Doubravce. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se s ním setkáváme jako nejagilnějším a nejobětavějším dělnickým agitátorem. Denně se vracel, po svém zaměstnání, ke svým kamarádům, k práci pro sociální demokracii. Působil hlavně mezi horníky. Povoláním byl kovář, pracoval mimo jiné ve Škodových závodech.

Jako organizátor byl stíhán policií a žalářován. Zemřel 28.června roku 1915 v Plzni a jeho tělesné pozůstatky jsou uloženy na Ústředním hřbitově v Plzni.

7. července 2001

Milan Mudra


Zde zadejte