Politik bez bázně a hany


Politik bez bázně a hany

Vojta Beneš, český kantor, tribun lidu a starší bratr pozdějšího prezidenta republiky Edvarda Beneše se narodil v Kožlanech u Rakovníka 11. května 1878 přesně měsíc a čtyři dny po založení Československé sociální demokracie.

Celý život Vojty Beneše ovlivnilo jeho kantorské povolání a vstup do sociální demokracie. V roce 1912 vydalo Právo lidu jeho Českou čítanku československé mládeži v Americe . Ta mu přinesla popularitu mezi krajany ve Spojených státech, kde pak na jejich pozvání pomáhal reorganizovat české menšinové školství. Jeho znalost americké scény byla pak v 1. světové válce značným přínosem pro odboj. Patřil mezi nejbližší spolupracovníky Masaryka, Štefánka i svého bratra Edvarda. V nové republice se pak Vojta Beneš stal zemským školním inspektorem a v roce 1921 byl zvolen do senátu a podílel se na vzniku moderních školských zákonů. Konec nezávislé ČSR ho však donutil podruhé k odchodu do exilu v USA. Po jeho návratu v roce 1945 se mu však hluboce příčily poměry v tehdejší poválečné sociální demokracii. Fierlinger a jeho komunistická agentura ovládli ČSSD a její špičkoví funkcionáři byli odstaveni. Když ale fierlingrovci ve snaze zneužít jeho dobré jméno nechali Vojtu Beneše v roce 1946 kandidovat do parlamentu, ten toho mistrně využil a zorganizoval odpor proti bolševické infiltraci ČSSD, při kterém se opíral hlavně o protikomunistické závodní organizace. Tím přispěl významně k porážce fierlingrovských agentů na XXI. sjezdu sociální demokracie v Brně na jaře 1947. Nebývalého uznání se dostalo Vojtovi Benešovi od představitelů všech politických stran 12. června 1947 po jeho vystoupení v parlamentu. Dvoudenní náročná debata se tehdy týkala expozé ministra spravedlnosti; Prokop Drtina (národní socialista) žádal, aby mimořádné lidové soudy zavedené po válce prezidentským dekretem byly zrušeny. Vrcholný okamžik této debaty nastal právě v okamžiku, kdy se o slovo přihlásil poslanec Vojta Beneš. Sám Prokop Drtina, kterého nešlo podezírat z přílišné sympatie k sociální demokracii, zachytil později tento okamžik v knize svých pamětí. Byl to veliký okamžik tohoto Národního shromáždění, když tento starý zkušený politik a učitel, který již nic nechtěl než přispět obecnému blahu téměř na konci své veřejné činnosti, skoro starozákonní prorok, nám kázal o potřebě rozumnosti, lidskosti, vzájemného chápání, o vůli k dorozumění, o spravedlnosti a pravdivosti jako podmínce správné politiky. Když jsme se té noci rozcházeli, i potom, když moje zúčtování s mimořádným lidovým soudnictvím bylo parlamentem schváleno, věřil jsem pevně v budoucnost parlamentní demokracie v Československu. Tyto naděje ministra Drtiny i mnoha jeho současníků zanikly o osm měsíců později. Vojta Beneš se marně během únorové krize 1948 snažil odvrátit svého bratra od další kapitulace. Jeho apel nedošel sluchu. V březnu 1948 se vzdal mandátu poslance, protože nehodlal dělat dál stafáž při likvidaci demokracie v ČSR. Po smrti svého bratra odešel do Ameriky potřetí a žil u své dcery v Indianě v městečku Mishawa. Ještě jednou se pokusil odstartovat odbojovou kampaň a vyburcovat českou Ameriku do boje tentokrát proti rudému fašismu a globální sovětské hrozbě. Elán sedmdesátiletého Vojty Beneše však začínaly pomalu brzdit jeho choroby. Jeho duch byl ale nezlomný, což dokládá jeho tehdejší korespondence i příspěvky do exilového časopisu Demokracie a socialismus , který začal v té době vydávat v Londýně tehdejší ústřední tajemník ČSSD v exilu poslanec Václav Holub. Zamýšlí se v nich nad ideou tehdejší nadnárodní integrace zemí střední a východní Evropy. Konstatuje, že po první světové válce ještě středoevropské národy nebyly mravně ani politicky zralé k federaci, která měla Rakousko-Uhersko nahradit. dezintegrovaly a padly za oběť Hitlerova imperialistického snu v prvních letech druhé světové války Bylo by došlo k Mnichovu a jeho důsledkům, kdyby se Masarykovi a Paderwskému podařilo vytvořit čs. polskou federaci, která by přirozenou přitažlivostí svého vzoru a své síly byla vyrostla na novou, nikoli jen předstíranou velmoc, schopnou obrany na západ i na východ? Vojta Beneš vyzývá k úsilí o novou Evropu, která se dohodne ke společnému životu, nikoliv ke společnému umírání. Tyto řádky jsou psány jen pět roků po válce, kdy dnešní Evropská unie byla v nedohlednu. Benešova vize však ještě i dnes, po 50ti letech, zní nadobyčej aktuálně. Soudobým českým euroskeptikům , šovinistům, neutralistům a odpůrcům NATO vzkazuje autentický sociální demokrat Vojta Beneš z hlubin minulosti: Velmoci nepřijmou odpovědnost za národy a státy, které se nedovedou postarat samy o sebe. Po celý život trnem v oku fašistům, stejně jako komunistům zemřel Vojta Beneš 20. listopadu 1951, daleko od vlasti, ale jako svobodný člověk. nezlomen a nepokořen až do konce svého života.

Z různých písemných podkladů a z pamětí současníků sestavil

Milan Mudra


Zde zadejte