Školní trápení


Klatovy 23.listopadu 2002

Školní trápení

Můj soused na tom není vůbec dobře. Třesoucí se ruce, kapky studeného potu na čele i zátylku, nervózní tik levého očního víčka. Nedivím se, mám podobné obtíže. Sedíme ve školní lavici jako vyplašené nosnice na hřadě a naše okoralé rty tiše ševelí zoufalou směs modliteb dostupných světových náboženství.

Vše marno, čas se naplnil, kostky byly vrženy. Učitelka se blíží s nenáviděným známkovacím sešitem v ruce, apokalypsa nastala a z něžných ženských úst padají tvrdá slova. Vnímám kritiku jakoby rozostřeně, jakoby zdáli, jakoby mimo realitu. Přesto zaznamenávám věty o lenosti, vulgaritě a škodolibosti. Nejsem schopen odpovědi, a proto jen bezmocně zírám, jak se pod tíhou kantorských argumentů hroutí můj soused. A po něm další a další, až třída připomíná spíše ubikaci jedinců více či méně duševně narušených. Těch pár šťastlivců, kteří vyslechli slova pochvalná a povzbudivá, působilo v kolektivu nás ostatních jako pověstné bílé vrány.

Konečně trýznění skončilo. Učitelka zaklapla obávaný notes a medovým hlasem popřála všem zúčastněným hezký a příjemný zbytek večera. Nečekal jsem, že se postavím na nohy, natož abych byl schopen v dohledné době odejít. Kupodivu, stalo se. Potácivými pohyby Opilého korábu jsem se došoural domů a blábolivým hlasem sdělil členům rodiny, aby neobtěžovali zvídavými dotazy a raději mě rychle dopravili na lůžko.

Následující den jsem dospěl k nekompromisnímu chlapskému rozhodnutí. Další rodičovské schůzky, týkající se synova školního prospěchu, se už nezúčastním !

Dušan Kučera


Zde zadejte