Mandle


Klatovy 14.11.2002

Dřevorubecké chrápání nezletilého dítka nutilo stále častěji k hlubokému zamyšlení. Schválnost ? Porucha ?

Lékařka byla nekompromisní : Ta mandle musí ven ! Zatímco dítko se sladkou nevědomostí žmoulalo bonbón pochybného vzhledu a původu, mě polil studený pot. Na mysli mi vytanuly osobní zážitky s tímto lékařským zákrokem. Dodnes, probouzím-li se vlivem nočních můr, vzpomínám v těžkých snech na zkoušení z matematiky, základní vojenskou službu a vyškubnutí nosní mandle.

Historie se zase opakuje, lidstvo se zřejmě nepohybuje po přímce kupředu, ale točí se ve stále stejných kruzích. Jako šestiletý chlapec jsem chirurgický nosněmandlový výkon zažil na vlastní kůži, tedy mandli. Ne, nepamatuji si pružná lýtka sestřiček, dobré jídlo či konejšivý hlas lékařů, vybavuji si pouze bolest a vlastní křik.

Operatér byl zřejmě špatným psychologem, protože ve snaze uklidnit mou dětskou mysl provedl to nejhorší, co mohl. Při slovech : Podívej, už je hotovo , se na jeho dlani objevil krvavý kousek lidského, tedy mého masa. Okamžitě jsem se uklidnil a ztichl, ale pouze proto, abych mohl v hrůze nabrat dech a rozezvučet své hlasivky po celém nosním, ušním ba i krčním oddělení

Jaká teď volit slova, abych přesvědčil vlastní dcerku, že se nemusí ničeho obávat ? Hlavou mi krouží pořekadlo o tom, že cesty pekelné jsou dlážděny dobrými úmysly, ale přesto se uchyluji ( tak jako většina rodičů v takovýchto případech ) k další milosrdné lži. Vystrašené dítko tedy chlácholím zvukem svého sametového barytonu, chápajícím pohledem a chlapským dotykem mozolnaté učitelské ruky.

Trochu mě uklidňuje, že v nemocnici bude s dcerkou manželka, snad děcko ukonejší, snad Jedno vím, ale jistě až se obě vrátí domů, koupím manželce květiny a dceři sladkost. Třeba mandlovou čokoládu.

Dušan Kučera


Zde zadejte