Lepení modelu


Klatovy 5. ledna 2003

A je po Vánocích Vydržel jsem sérii žaludečních nevolností, zažehnul přesvědčivou koliku ledvinovou, ba i silvestrovské popáleniny se zhojily na výbornou . Ale co. Tyto neduhy a poranění si působím každoročně, počítám s nimi, ale nad čím vždy udiveně kroutím hlavou, je škodolibost Ježíška.

Pokaždé najdu pod stromečkem dárek, který lze označit jako dárek danajský, tedy věc, ze které mám nejdříve nezřízenou radost, jež se ale postupně promění v nejhorší noční můru.

Zprvu se zdálo, že letos bude tato dlouholetá tradice porušena, neboť pod jedličkou pro mě zbyl obvyklý standard pyžamo, ponožky, knihy tedy nic závadného.

Pověstné kukaččí vejce se objevilo v dárcích pro synka plastikový model válečné lodě v měřítku 1 : 180. Zatímco juniorovy oči zářily štěstím, mě zaléval studený pot, neboť jsem okamžitě věděl, kolik uhodilo Lepení letadýlek či lodiček je přece mužská práce, tak se ukaž, taťko ! I přes vědomí rizika jsem pochopil, že nemohu zklamat naději zrcadlící se v potomkově zraku a ledabylým hlasem prohlásil, že zítra začneme se stavbou škuneru.

Druhý den ráno mě syn již nedočkavě tahal z postele. Nestačil jsem se schovat pod peřinu, viděl mě, nebylo zbytí. Při nákupu potřebných barev a lepidla jsem se pokusil z celého podniku ještě naposled vycouvat a poukázal na přemrštěné ceny. Syn se rozplakal a prodavač se s úlisným úsměvem zeptal, proč to nebohé dítě psychicky týrám, a je-li vůbec vlastní. Zahanbeně jsem zaplatil a odtáhl vzlykající dítě domů.

Po nabarvení příslušných dílů následovala několikadenní montáž. To co jsem tušil, se projevilo v plné nahotě mix nešikovnosti, fanfarónství a cholerického temperamentu se ukázal k sestavování lodního modelu jako vysloveně nevhodný. Když všechny pokusy selhaly, poslal jsem udiveného synka z pokoje, od plic si zanadával, zavolal dítě zpět a konečně otevřel návod. Poté padla neslušná slova na adresu autora návodu a vzápětí bylo prokleto celé výrobní družstvo, od uklizečky po ředitele, včetně dozorčí rady.

Lepení modelu se pro mě stalo zlým snem, ale i otázkou cti, a nakonec se dobrá věc podařila a já mohl celé rodině s pýchou předvést dokončenou kocábku. Všichni si s úlevou oddychli a syn prohlásil, že v obchodě viděl jinou vikingskou loď.

Do mrazivého ticha, které se po jeho proslovu rozhostilo, nesměle špitl, že tento model má měřítko jenom 1 : 60. To by šlo. Stejně jsem přemýšlel, co za vysvědčení.

Dušan Kučera

A je po Vánocích Vydržel jsem sérii žaludečních nevolností, zažehnul přesvědčivou koliku ledvinovou, ba i silvestrovské popáleniny se zhojily na výbornou . Ale co. Tyto neduhy a poranění si působím každoročně, počítám s nimi, ale nad čím vždy udiveně kroutím hlavou, je škodolibost Ježíška.

Pokaždé najdu pod stromečkem dárek, který lze označit jako dárek danajský, tedy věc, z které mám nejdříve nezřízenou radost, jež se ale postupně promění v nejhorší noční můru.

Zprvu se zdálo, že letos bude tato dlouholetá tradice porušena, neboť pod jedličkou pro mě zbyl obvyklý standard pyžamo, ponožky, knihy tedy nic závadného.

Pověstné kukaččí vejce se objevilo v dárcích pro synka plastikový model válečné lodě v měřítku 1 : 180. Zatímco juniorovy oči zářily štěstím, mě zaléval studený pot, neboť jsem okamžitě věděl, kolik uhodilo Lepení letadýlek či lodiček je přece mužská práce, tak se ukaž, taťko ! I přes vědomí rizika jsem pochopil, že nemohu zklamat naději zrcadlící se v potomkově zraku a ledabylým hlasem prohlásil, že zítra začneme se stavbou škuneru.

Druhý den ráno mě syn již nedočkavě tahal z postele. Nestačil jsem se schovat pod peřinu, viděl mě, nebylo zbytí. Při nákupu potřebných barev a lepidla jsem se pokusil z celého podniku ještě naposled vycouvat a poukázal na přemrštěné ceny. Syn se rozplakal a prodavač se s úlisným úsměvem zeptal, proč to nebohé dítě psychicky týrám, a je-li vůbec vlastní. Zahanbeně jsem zaplatil a odtáhl vzlykající dítě domů.

Po nabarvení příslušných dílů následovala několikadenní montáž. To co jsem tušil, se projevilo v plné nahotě mix nešikovnosti, fanfarónství a cholerického temperamentu se ukázal k sestavování lodního modelu jako vysloveně nevhodný. Když všechny pokusy selhaly, poslal jsem udiveného synka z pokoje, od plic si zanadával, zavolal dítě zpět a konečně otevřel návod. Poté padla neslušná slova na adresu autora návodu a vzápětí bylo prokleto celé výrobní družstvo, od uklizečky po ředitele, včetně dozorčí rady.

Lepení modelu se pro mě stalo zlým snem, ale i otázkou cti, a nakonec se dobrá věc podařila a já mohl celé rodině s pýchou předvést dokončenou kocábku. Škoda jen, že manželka při utírání prachu na horní části obývací stěny, kde model byl vystaven k obdivu, nechtěně zavadila prachovkou o plachtu korábu a ten spadl na zem a rozbil se na kousky, které jen ztěží půjdou slepit dohromady. Synek se slzami v očích vzlykl, že v obchodě viděl jinou vikingskou loď a že tento model má měřítko jenom 1 : 60. Takže v brzké době nás čeká generální oprava poničeného vraku, ale také opět celá procedura s montáží nového modelu.

Manželka, aby odčinila svoje ničivé počínání, zaplatí nový model a při jeho zhotovování nám bude nápomocna, vlastnoručně ušije plachtu korábu a vyšije znak. Dále nás při výrobě modelu bude zásobovat rozličnými pochutinami a poživatinami.

Už se docela těším. Držte nám palce budeme to potřebovat.

A je po Vánocích Vydržel jsem sérii žaludečních nevolností, zažehnul přesvědčivou koliku ledvinovou, ba i silvestrovské popáleniny se zhojily na výbornou . Ale co. Tyto neduhy a poranění si působím každoročně, počítám s nimi, ale nad čím vždy udiveně kroutím hlavou, je škodolibost Ježíška.

Pokaždé najdu pod stromečkem dárek, který lze označit jako dárek danajský, tedy věc, ze které mám nejdříve nezřízenou radost, jež se ale postupně promění v nejhorší noční můru.

Zprvu se zdálo, že letos bude tato dlouholetá tradice porušena, neboť pod jedličkou pro mě zbyl obvyklý standard pyžamo, ponožky, knihy tedy nic závadného.

Pověstné kukaččí vejce se objevilo v dárcích pro synka plastikový model válečné lodě v měřítku 1 : 180. Zatímco juniorovy oči zářily štěstím, mě zaléval studený pot, neboť jsem okamžitě věděl, kolik uhodilo Lepení letadýlek či lodiček je přece mužská práce, tak se ukaž, taťko ! I přes vědomí rizika jsem pochopil, že nemohu zklamat naději zrcadlící se v potomkově zraku a ledabylým hlasem prohlásil, že zítra začneme se stavbou škuneru.

Druhý den ráno mě syn již nedočkavě tahal z postele. Nestačil jsem se schovat pod peřinu, viděl mě, nebylo zbytí. Při nákupu potřebných barev a lepidla jsem se pokusil z celého podniku ještě naposled vycouvat a poukázal na přemrštěné ceny. Syn se rozplakal a prodavač se s úlisným úsměvem zeptal, proč to nebohé dítě psychicky týrám, a je-li vůbec vlastní. Zahanbeně jsem zaplatil a odtáhl vzlykající dítě domů.

Po nabarvení příslušných dílů následovala několikadenní montáž. To co jsem tušil, se projevilo v plné nahotě mix nešikovnosti, fanfarónství a cholerického temperamentu se ukázal k sestavování lodního modelu jako vysloveně nevhodný. Když všechny pokusy selhaly, poslal jsem udiveného synka z pokoje, od plic si zanadával, zavolal dítě zpět a konečně otevřel návod. Poté padla neslušná slova na adresu autora návodu a vzápětí bylo prokleto celé výrobní družstvo, od uklizečky po ředitele, včetně dozorčí rady.

Lepení modelu se pro mě stalo zlým snem, ale i otázkou cti, a nakonec se dobrá věc podařila a já mohl celé rodině s pýchou předvést dokončenou kocábku. Slavnostně jsme model vystavili na polici obývací stěny. Avšak pořádkumilovná manželka při utírání prachu nechtěně prachovkou zachytila o loďku a ta spadla na zem. Samozřejmě model stál až úplně na horní polici stěny, takže pád z výšky pro plastikové části lodi byl zničující. Po katastrofě rovnající se ztroskotání syn začal srdceryvně vzlykat, já vzteky viděl rudě a manželka po chvilce ticha začala vykřikovat důvody, proč ke všemu došlo. Za všechno můžu já, protože to byl můj nápad vystavovat loď tak vysoko, ona je menšího vzrůstu a tak je pochopitelné, že do takové výšky nedohlédne. A kdybych prach sám iniciativně utíral, nemuselo naše několikadenní pracovní úsilí přijít vniveč. Marné byly moje argumenty, že tak vysoko byla loď vystavena právě pro to, aby ji nikdo nesrazil. Manželka zvýšeným hlasem přerušila mou obhajobu slovy, že pokud my dva ( míněn já a syn ) chceme v bytě vystavovat svá díla, máme si vyrobit poličku k tomuto účelu určenou. Jednak to bude estetické a každému při utírání prachu bude jasné, že má dávat pozor.

Syn, který se už částečně uklidnil nesměle špitl, že v obchodě viděl jinou vikingskou loď a že tento model má měřítko jenom 1 : 60. To by šlo. Takže máme o zábavu postaráno čeká nás výroba poličky a nová montáž modelu. Inu, kdo si hraje nezlobí !


Zde zadejte