J.Rippelová : Co dokázal náš pan prezident

Boj prezidenta Václava Klause proti Lisabonské smlouvě skončil 3. listopadu dvěma věcmi: jeho podpisem, který pod smlouvu připojil výměnou za vymožení výjimky z celé Listiny základních práv Evropské unie. Nejen z práv týkajících se Benešových dekretů. Jinak Evropa jeho požadavek zúřadovat neuměla a nemohla. Rozbor jeho kroků ukazuje, že bohužel napáchal víc škody než užitku.

Dekrety platí stále

Ne že by jeho obavy nebyly oprávněné. Majetkové nároky sudetských Němců trvají a obava o právní a majetkové vztahy nastolené Benešovými dekrety se objevovala už při vstupu České republiky do Evropské unie. Ale Klausův alarm přichází hodně s křížkem po pohřbu. To, co je podstatné, je, že tato obava byla už při vstupu odborníky jednoznačně vyvrácena. Předsednictvo Evropského parlamentu pověřilo v roce 2002 skupinu právníků zpracováním stanoviska. Profesor Frowein, profesor Bernitz a lord Kingsland vypracovali dokument s názvem Právní posouzení Benešových dekretů a přistoupení České republiky k Evropské unii, v jehož společných závěrech se mj. uvádí: „1. Konfiskace na základě Benešových dekretů nevytváří podle právních předpisů EU problém, neboť právní předpisy EU nemají zpětnou účinnost. 2. Dekrety týkající se občanství leží mimo působnost EU.“  

Tyto závěry nebyly žádným orgánem EU zpochybněny a Evropský soudní dvůr ve svém rozhodování nikdy dekrety prezidenta republiky nezpochybnil. Lisabonská smlouva na popsané právní situaci nic nemění. Lisabonská smlouva se týká především reformy institucí Evropské unie, nezakládá však nové pravomoci Evropského soudního dvora, které by souvisely s tímto tématem. Lisabonská smlouva dále přenáší některé další kompetence na orgány Evropské unie, nikoli však novou kompetenci rozhodovat o majetkoprávních otázkách nebo o občanství. Zásadní ovšem je, že ani Lisabonská smlouva nemá zpětnou účinnost, a nemůže se tedy vztahovat na právní vztahy z doby před jejím vstoupením v platnost.

To platí i o Listině základních práv EU. Ani Listina základních práv EU nemůže působit nazpět a dotýkat se tedy právních poměrů nastolených v době po druhé světové válce. Jinými slovy na právním stavu se tedy ani v této věci vstupem Lisabonské smlouvy v platnost nic nemění a není tedy důvod, aby Evropský soudní dvůr začal nyní postupovat jinak než dosud.