M. Chalupný: Zastřelené děti na Koterovské třídě

 Ke konci první světové války kolabovalo tehdejší Rakousko- Uhersko nejen na válečných frontách, ale i na „vnitřní frontě“. Nedostatek potravin pro civilní obyvatelstvo byl velký a cena toho mála, co se dalo na „černém trhu“ koupit, byla závratná. A protože se situace neustále zhoršovala, tak do té doby poměrně loajální obyvatelstvo a jeho volení zástupci vyvíjelo tlak na zlepšení situace. Bohužel situace byla stále horší, takže na jaře roku 1918, konkrétně v květnu byly dny, kdy v celé Plzni několik dnů nebyl k sehnání ani obyčejný chléb. Hlad byl umocňován vědomím, že ve skladech a některých obchodech potraviny byly, ale pro obyčejné obyvatele byly nedostupné. Tato tristní situace vyústila 21.6. 1918 kolem třetí hodiny odpolední ke shromáždění zhruba tisíce těch nejchudších u Hlavního nádraží, kde přepadli  sklad železničního potravního družstva a odcizili zde uskladněný chléb. Zároveň také po celém městě došlo k rabování obchodů a k přepadávání vozů s potravinami. Četníci a policie ale postupně situaci zvládli a situace se uklidnila. Bohužel nádražní velitel (v té době bylo nádraží vedeno jako vojenský objekt) povolal vojenský oddíl pod velením syna plzeňského obchodníka záložního poručíka Oskara Wirfla. Ten měl chránit nádražní sklad spěšnin nacházející se na konci dnešní Koterovské třídy. Kolem 18.hodiny na rohu Barrandovy a Koterovské třídy dav asi tisíce lidí a to převážně dětí a dospívající mládeže přepadlo pekařský krám. Na přivolanou policii a četnictvo se snesla sprška nadávek. Poručík Wirfl zřejmě usoudil, že policie a četnictvo situaci nezvládá a proto přispěchal na místo se svým oddílem. Přítomnost ozbrojených vojáků způsobila, že dav začal ustupovat po Koterovské třídě. Tehdy taky z davu vylétlo pár kamenů. Vojáci a zvláště jejich velitel, kteří nebyli cvičeni a neměli zkušenosti s rozháněním demonstrací, propadli zuřivosti a zareagovali zcela neadekvátně.. Na povel Wirfla a bez varování, začali do davu ostrou střelbu. 50 mužů pravděpodobně vystřelilo po šesti nábojích – tedy 300 ran. I přesto že zřejmě jen někteří – hovoří se o maďarských honvédech – vedli mířenou palbu, následky byly strašlivé. Na dlažbě zůstala ležet těla Václava Havlíčka, Karla Hovory, Jaroslava Koláře, Jaroslava Vališe, Františka Veverky a Jaroslava Vogla – kromě osmnáctiletého mladíka vesměs dětí ve věku 10 –14 let.

Tehdejší oficiální vyšetřování nikdy nebylo definitivně ukončeno a nikdo nebyl potrestán.....

 Dnes se v místě tragédie nachází pamětní deska a v dlažbě chodníku najdete okrouhlé desky s tragickým datem. Letos 21.6. to bude přesně 90. let od těchto smutných událostí. A proto si i my připomeňme hrůzy války, které nemusí být vždy jen přímo na bojištích ale i v hlubokém zázemí.

Zastupitel města za ČSSD:

 Bc. Michal Chalupný